Moje žena se zamilovala | Pikabu
Dobré odpoledne. Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát na takové fórum, ale zjevně je to pro mě opravdu těžké. A chci slyšet názor lidí zvenčí.
Je mi 28 let, manželce 26. Jsme ve vztahu 6 let, žijeme spolu 4.5 roku a téměř 3 manželé. Těchto 6 let jsme prožili prostě velkolepě, s výjimkou posledních 8 měsíců. Milovali jsme se (stále šíleně miluji, ale vzhledem k okolnostem napíšu všechna taková slovesa v minulém čase) šíleně, nemohli jsme jít ani den, aniž bychom se neviděli. Všechno bylo skvělé na všech frontách. Vášeň, něha, péče, náklonnost, neskutečně chladný sex, pestrý a emotivní (jak se může zdát, není to jen můj narcistický názor, ale i aktuální názor mé ženy, přesto, že sex se mnou ji teď vůbec nezajímá). Oba jsme krásní, fit, sportovně založení, všichni nám vždycky říkali, že jsme prostě nádherný pár. Žijeme v Moskvě. Oba jsme postoupili na kariérním žebříčku. Jsem programátor, ona pracuje v HR. Dobře vydělávám, plně nás podporuji, manželku pravidelně rozmazluji květinami, dárky, překvapeními, restauracemi, veškeré příjmy utrácí hlavně za sebe (s tím jsem spokojený). Volný čas jsme vždy trávili luxusně, s přihlédnutím k názorům a přáním toho druhého, zdá se mi, že jsme vyzkoušeli téměř vše, co je v Moskvě a nejbližším okruhu, co se zábavy týče, tady je kulturní rekreace a turistika a všemožné sportovní aktivity a chodíme s přáteli do barů a klubů. Obecně se musíme snažit najít volný den, kdy budeme jen sedět doma. Každý rok létáme do zahraničí a cestujeme po Rusku. V každodenním životě jsem velmi úsporný, často se na většinu prací (vaření, úklid) vrhnu i já a dávám tak manželce více času pro sebe. Rodiče mé ženy mě zbožňují, moje rodina ji miluje. Naši kamarádi se mezi sebou okamžitě sžili a propletli se do jedné velké, přátelské skupiny, se kterou pravidelně trávíme čas. Zkrátka to byla naprostá idylka a láska a zdálo se to neutuchající. V loňském roce jsme si koupili městský dům a zahájili rekonstrukci, která by měla být dokončena letos v létě. Ten samý rok jsme se rozhodli, že oba chceme dítě a že je čas stát se rodiči. Dohodli jsme se, že po dokončení rekonstrukce a stěhování manželka odejde na mateřskou dovolenou.
Ale asi před rokem, souběžně se všemi těmito grandiózními plány na život, vyvstal problém: všiml jsem si, že zájem mé ženy o sex začal klesat. Ještě jednou zopakuji, že ten sex před tímhle byl podle mě i mé ženy úžasný. Okamžitě jsem s ní na toto téma začal mluvit a ptal jsem se, v čem je problém, s čím není spokojená, co chce. Zpočátku odpověděla, že je jen možné, že se po 5 nádherných letech našeho sexu nasytila a teď už toho tolik nepotřebuje, ale zároveň slíbila, že si rozmyslí, co by chtěla. Když se podíváme dopředu, v důsledku příštích 8 měsíců naše pohlaví sklouzlo z konstantní rozmanitosti k rutině a předvídatelnosti (stejné pozice, v předem dohodnuté dny a někdy i hodiny) a snížilo se množství (z 5-6krát týdně na 1). Moje žena vždycky říkala, že se jí všechno líbí a že ji to baví, pořád jsem ji vždy přivedl k orgasmu, ale cítil jsem, že to všechno už je bez dřívější vášně, že já sám chci víc, že ji i její tělo miluji a chci s ním více a rozmanitěji interagovat, ale ona neustále odmítala a nechtěla překročit misionářskou pozici. Celou tu dobu jsem se snažil svou ženu zajímat. Zkoušel jsem jí dělat masáže, kupoval vůně, afrodiziaka, sexuální hračky, měnil prostředí, ale bez výsledku. I přes ztrátu zájmu mé ženy o sex jsme se stále velmi milovali, respektovali a jak jsem již psal, dělali si dlouhodobé plány do života, asi kvůli tomu jsem ze sexu nijak zvlášť nepanikařil, myslel jsem si, že je to její dočasný problém, že musím počkat a vše se vyřeší.
Ale pak přišel Nový rok a já jsem najednou cítil, že moje žena celkově nějak ochladla, ve všech aspektech života. Mé záležitosti ho zajímají méně, komunikuje lhostejně, už nemá horoucí chuť trávit čas spolu a na všechny mé návrhy reaguje bez zájmu. Zároveň se v ní vyvinula strašná láska k práci, kde nyní vydrží hodiny. Kromě hodin fitness začala tančit a dělala to tak tvrdě, že bylo extrémně těžké ji vidět doma až do pozdních večerních hodin. Jinými slovy, měl jsem pocit, že se mi vyhýbá. Když jsem se jí zeptal, co se děje, odpověděla, že vše v pořádku, jen práce je hodně a já se chci věnovat i nějakému koníčku. Asi po měsíci takového chování jsem to nevydržel a řekl jí, že nic není normální, něco se evidentně děje. Ztěžka si povzdechla a vypadala velmi smutně a řekla, že už je unavená z toho, že jsme pořád spolu, že chce trávit víc času sama se sebou, že si ode mě potřebuje odpočinout (ne o rozchodu, ale o čase o samotě), ale nakonec dodala, že to rozhodně není moje chyba a že mě stále moc miluje, jen se potřebuje srovnat. Vzal jsem to vážně, myslel jsem si, že za těch skoro 6 let jsme opravdu nebyli odděleni déle než pár dní a že k takovému efektu dochází. Dám jí tento čas pro sebe a vše bude v pořádku. Několik měsíců jsem se snažil přijít domů z práce později, posílal jsem ji častěji ven s jejími přáteli a zároveň jsem se snažil přidat do našeho společného času co nejvíce romantiky. Podporoval jsem její novou vášeň pro tanec, chodil jsem na její tréninky a říkal jsem jí, že se těším na její první soutěž, kde budu její největší fanynka. Podporoval jsem její zvýšenou pracovitost a úsilí v práci, všemožně jsem jí pomáhal radou a naslouchal všem jejím starostem (obecně jsem vždy podporoval touhu své ženy po seberealizaci a růstu). Po chvíli jsem začal mít pocit, že to opravdu funguje. Stala se opět veselou, laskavou, otevřenou, jako byla celý náš život. Moje žena mi děkovala, že jsem ji vyslechl a setkal se s ní na půli cesty. Dokonce jsem doufal, že se problém se sexem po nějaké době vyřeší. V létě se budeme stěhovat do nového domu, manželka odejde na mateřskou dovolenou a budeme žít šťastně až do smrti.
Ale po několika dalších měsících se moje žena náhle, v jediném okamžiku, jakoby utrhla ze řetězu. Jestliže před 2 měsíci byla jednoduše lhostejná, nyní byla otevřeně agresivní. Rovnou mi řekla, že se mnou nechce komunikovat, že si nepřeje, abych se jí dotýkal nebo s ní měl vůbec nějaký kontakt. Když o tom všem mluvila, udělala hrozné prohlášení, myslím, že jsem se do tebe zamiloval, což mě zanechalo v šoku. Řekla, že těch pár pozitivních měsíců, ve kterých jsem viděl zlepšení, bylo výsledkem jejího snažení, že se přemohla, přinutila se předstírat, že je vše v pořádku a doufá, že k tomu dojde. Ale nezlepšila se a už nechce klamat ani mě, ani sebe. Když jsem se jí zeptal, proč tomu tak je, odpověděla: „Nevím, jsi skvělý manžel a člověk, nemám si absolutně na co stěžovat, ale zdá se, že tě nemiluji a už přemýšlím o rozvodu, problém je pravděpodobně v mé hlavě.“ Když jsem to všechno slyšel, řekl jsem, že za naše manželství budu bojovat až do poslední chvíle, a navrhl jsem návštěvu psychologa.
V době psaní tohoto příspěvku jsme se zúčastnili 2 sezení. Psycholog, který se s námi setkal, po prvním sezení řekl, že v nás viděl tu nejobyčejnější krizi, že naše láska byla velmi silná a trvala déle než obvykle 1-3 roky, a pak za sebou také zanechala pozitivní stopu, na které jsme žili. Nyní se ale manželka prý z tohoto stavu dostala a začala krize, kterou lze s touhou a snahou obou překonat. Vkládám velkou naději, že nás psycholog nasměruje správným směrem a my pochopíme kořen problému. Moje žena a já spolu nadále žijeme, spíme v jedné posteli a obecně žijeme jako obvykle, s výhradou, že už nejsme manželé, ale jen nějací sousedé nebo v nejlepším případě přátelé. Říká, že se nelepší a že se k vyřešení záhady neblíží. Jsem si naprosto jistý, že ke mně jako muži necítí lásku. Zůstává jen úcta jako člověk, uznání minulosti a možná láska jako spřízněná duše (ne však jako manžel a milenec). Tohle všechno mě strašně děsí. Nechápu, jak se to mohlo stát. Jak jsem se ve snaze být dokonalým manželem, doslova ji nesoucí v náručí, ocitl v této situaci. A moje žena není nějaká svině. Je to velmi laskavá, citlivá, starostlivá, neobchodní a nesobecká osoba. Jako by teď měla na sobě nějakou masku.
Smyslem mého příspěvku je slyšet váš názor. Co myslíš, že se stalo mé ženě? Co nás čeká dál? Možná existují nějaké tipy, jak se mám chovat? A vím, že je asi hloupé tohle všechno psát (zvláště když nemůžete popsat všechny detaily) s osobním psychologem, ale chci slyšet názory více lidí.
Děkuji, že jste si to všechno přečetli!