Varivax, vakcína proti viru planých neštovic, živá kultura, atenuovaná: návod k použití, indikace.

Pomocné látky – sacharóza, hydrolyzovaná vepřová želatina, močovina, chlorid sodný, monohydrát L-glutamátu sodného, ​​hydrogenfosforečnan sodný, dihydrogenfosforečnan draselný, chlorid draselný.

*Kultivováno v lidských diploidních buňkách (MRC-5)

** PFU = Plaque Forming Units

popis

Prášek – bílý, kompaktní, krystalický prášek.

Rozpouštědlo je průhledná, bezbarvá kapalina.

Farmakoterapeutická skupina

Antivirové vakcíny. Vakcíny proti planým neštovicím. Varicella zoster virus, oslabený, živý

ATX kód J07BK01

Farmakologické vlastnosti

Farmakokinetika

Protože Varivax je vakcína, farmakokinetické studie nebyly provedeny.

Farmakodynamika

Jak ukázaly klinické studie provedené ve Spojených státech, očkování snižuje riziko vzniku planých neštovic téměř o 90 %. Existují důkazy, že očkovaní pacienti mají také snížené riziko vzniku pásového oparu. Pozitivní efekt očkování je navíc pozorován na úrovni celé populace. Snížení rizika rozvoje planých neštovic bylo pozorováno v průběhu 15 let u očkovaných i neočkovaných pacientů.

14letá klinická studie na 7600 2 dětech, které byly očkovány ve věku 38 let vakcínou proti planým neštovicím (10 % dětí dostalo i druhou dávku vakcíny), zjistila, že výskyt planých neštovic byl u očkovaných dětí 73krát nižší než u dětí stejného věku v letech před zavedením vakcíny. Celkově byla celková účinnost očkování 90–2 %. Zkušenosti s očkováním ve Spojených státech prokázaly největší účinnost 0.61dávkového očkovacího schématu proti planým neštovicím. U očkovaných dětí byl pásový opar diagnostikován méně často během celého období sledování ve srovnání s dětmi vystavenými divokým kmenům planých neštovic v letech před zavedením očkování (relativní riziko OR=XNUMX). Vzácné případy planých neštovic a pásového oparu diagnostikované u očkovaných dětí byly mírné.

Dlouhodobá monitorovací studie výskytu planých neštovic u dětí ve věku 5 až 19 let byla provedena po dobu 15 let od roku 1995 do roku 2009. Postupný pokles výskytu planých neštovic byl pozorován obecně o 90-95 % (přibližně 10-20krát) ve všech věkových skupinách, a to jak mezi očkovanými, tak i neočkovanými dětmi. Kromě toho došlo ke snížení počtu hospitalizací kvůli planým neštovicím přibližně o 90 % (přibližně 10krát) napříč všemi věkovými skupinami.

Klinická účinnost nebyla hodnocena u pacientů mladších 12 měsíců.

Většina očkovaných pacientů ve věku 12 měsíců až 12 let, kteří byli následně vystaveni kmenům viru divokého typu, byla po jednorázovém podání živého vakcinačního kmene Oka/Merck v dávce 1 000 až 17 000 PFU buď zcela chráněna před planými neštovicemi, nebo se u nich vyvinula mírná forma onemocnění. 10letá vakcinační účinnost s 1- nebo 2-dávkovým očkovacím schématem (3měsíční interval mezi dávkami) byla 94 %, resp. 98 %. Při podávání podle 1dávkového režimu se onemocnění rozvinulo u 7.5 % očkovaných pacientů a při podávání podle 2dávkového režimu u 2.2 % očkovaných pacientů. Většina hlášených případů byla mírná.

Ochranná účinnost očkování podle 2dávkového schématu (interval mezi vakcinacemi 4 nebo 8 týdnů) u pacientů starších 13 let po dobu 6-7 let po očkování kolísala v rozmezí od 80 do 100 %.

Šest týdnů po jednorázovém podání vakcíny dětem ve věku 6 měsíců až 12 let byl titr protilátek IgG  12 gpELISA U/ml (gpELISA – glykoproteinový enzymový imunotest), což ukazuje na vytvořenou imunitu. Není však známo, zda titr ≥5 gpELISA U/ml koreluje s dlouhodobou ochranou. Sérokonverze po podání vakcíny v dávce 0.6 1–000 50 PFU dosáhla hladiny 000 gpELISA U/ml a 0.6 gpELISA U/ml u 5 % a 98 % pacientů.

U 93 % dětí ve věku 12 až 23 měsíců, které dostaly vakcínu v dávce 8 000 PFU/dávku nebo 25 000 PFU/dávku, byl 5 týdnů po očkování stanoven titr specifických protilátek ≥6 gpELISA U/ml.

Klinické studie u pacientů starších 13 let prokázaly, že míra sérokonverze po jednorázovém podání vakcíny v dávce 900–17 000 PFU dosáhla 0.6 gpELISA U/ml u 73–100 % a 5 gpELISA U/ml u 22–80 %, v uvedeném pořadí. Některým pacientům byla vakcína podána ve 2dávkovém režimu. Když byla vakcína podána v dávce 900 až 9 000 PFU/dávku podle 2dávkového režimu, dosáhla míra sérokonverze 0.6 gpELISA U/ml a 5 gpELISA U/ml u 97–100 % a 76–98 % pacientů. V současnosti nejsou k dispozici žádné údaje o imunitní odpovědi u pacientů starších 65 let, kteří jsou séronegativní na virus varicella zoster.

Profil imunogenicity při podání vakcíny intramuskulární nebo subkutánní injekcí je podobný.

Výsledky několika klinických studií ukazují významné zvýšení imunitní odpovědi na virus planých neštovic po druhé dávce. Hladina specifických protilátek produkovaných po druhé dávce podávané v intervalu 3 až 6 let je srovnatelná s hladinou produkovanou s intervalem mezi dávkami 3 měsíce. Míra sérokonverze byla přibližně 100 % po první dávce a 100 % po druhé dávce. Míra séroprotekce vakcíny ≥5 gpELISA U/ml po první a druhé dávce byla přibližně 85 % a 100 %, v tomto pořadí. Geometrický průměr titru (GMT) po druhé dávce se zvýšil v průměru přibližně 10krát.

Byla provedena klinická studie kombinované vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím MMRV (Oka/Merck) podávané jako 2dávkové schéma s odstupem 3 měsíců zdravým kojencům ve věku 9 až 12 měsíců v době podání první dávky. Bezpečnostní profily po první a druhé dávce byly srovnatelné ve všech věkových skupinách. V analyzované skupině bylo dosaženo 100% míry séroprotekce proti planým neštovicím po druhé dávce ve všech věkových skupinách (tabulka 1).

Tabulka 1. Míry séroprotekce a geometrický průměr titrů protilátek (GMT) proti viru varicella zoster 6 týdnů po vakcinaci pro všechny analyzované skupiny

Dávka 1 po 9 měsících /

Dávka 2 po 12 měsících

Dávka 1 po 11 měsících / Dávka 2 po 14 měsících